piarclanky.cz

CHRAŇTE SE

Nikdy nezapomínejte na ochranné doplňky. Helma předejde možnému otřesu mozku a poranění lebky. Snowboardisté si při nešikovném pádu (například dozadu na prkno) leckdy poraní páteř, jindy si zlomí ruce, zápěstí, předloktí nebo vykloubí rameno.

Proto je důležité použít chránič páteře, navléci rukavice se zpevněným zápěstím a špatné nejsou ani speciální ochranné kalhoty.

NEPŘECEŇUJTE SE!

Snaha stoprocentně využít krátký čas dovolené na horách k maximálním sportovním výkonům hned od prvního dne se nemusí vyplatit. Kdo si napoprvé namůže svaly a unaví se téměř k smrti, riskuje, že se v dalších dnech snadno zraní.

NEBUĎTE SAMI

V přecpaných lyžařských areálech to asi moc nehrozí, ale na méně frekventovaných sjezdovkách nebo při běžeckém lyžování platí zlaté pravidlo: nikdy nevyjíždějte úplně sami a mějte u sebe mobil! Do telefonu si předem zadejte číslo místní horské služby a případně telefon na vaši chatu nebo do hotelu.

NASLOUCHEJTE RADÁM

Pravidlo, že to, co už někdo vymyslel, není nutné vymýšlet znovu, platí i pro zimní sporty. Nechat si poradit od zkušenějších lyžařů a znalců místních lyžařských tratí není žádná ostuda.

NEHAZARDUJTE SE ZDRAVÍM

Platí to pro vaše zdraví, stejně jako pro zdraví ostatních sportovců. Při dnešních rychlostech jízdy není od věci zopakovat si pravidla první pomoci.

I když jste sami skvělí lyžaři, neznamená to, že jste nezranitelní nebo že – byť neradi – nemůžete například někoho srazit. Pak jste povinni mu poskytnout pomoc, včetně té zdravotní.

VYBÍREJTE SJEZDOVKY

Sportujte jen tam, kde jsou bezpečné a vhodné podmínky. Současně pamatujte na to, abyste nejezdili blízko ochranné sítě ani v okolí stromů a sloupů.

NEPODCEŇUJTE LYŽE

U snowboardingu ani u sjezdového lyžování si lidé neuvědomují, že nejde o běžný rekreační sport. Na tuto aktivitu musí být člověk dobře fyzicky připravený.

Platí to pro dospělé, stejně jako pro jejich děti. Je nutné poctivě natrénovat třeba i zdánlivě jednoduché nastupování a vystupování z lyžařského vleku, při němž se stává nejeden úraz.

DODRŽUJTE DANÁ PRAVIDLA!

Tak jako na silnici, i na sjezdovce platí instrukce, které upravují chování uživatelů dané komunikace. Na internetu je najdete, když zadáte heslo: 10 pravidel chování na sjezdovce Mezinárodní federace lyžařů (FIS). Důležité je samozřejmě rozumět značení a signalizaci na lyžařských tratích a respektovat ho.

Čtěte také:

Více se múžete dočíst v celém článku Přežijte zimní radovánky ve zdraví. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Mám hezkou a schopnou dceru Barboru. Vystudovala vysokou školu s červeným diplomem, má skvěle placené zaměstnání a spoustu přátel – podotýkám že většinou bezdětných.

Každý rok si dopřává drahé dovolené, miluje adrenalinové sporty. Má krásný byt a nedávno si pořídila auto svých snů. Miluje ho, jako by to bylo její dítě. Báře bude už 36 let a nemá ani stálou známost.

„Všechny tvoje spolužačky z vejšky už mají rodinu a ty pořád otálíš,“ říkám jí. „Jak dlouho chceš ještě čekat? I některé tvoje kamarádky mají děti, podívej se na Katku, čeká třetí.“

Děti ji nezajímají

„Bývalé spolužačky, maminko. Bývalé kamarádky! Na to nezapomeň,“ zdůrazňuje. „Já se teď nestýkám s holkama, které mají děti.

Myslíš, že mě baví poslouchat, jak se Jakoubkovi vyklubal první zoubek, že z Aničky roste houslová virtuoska, jak Kryštof vyhrál matematickou soutěž nebo jak Zuzanka skvěle lyžuje?

Ty kecy o výživě, teplotkách a plínkách? Tady se v konverzaci nechytám a leze mi to pořádně na nervy.“

Potom vždy řekne, že děti jsou protivná a uřvaná stvoření, pořád se něčeho dožadují, jsou často nemocné, nenechají matku chvíli v klidu a čím jsou starší, tím je to horší.

„V práci mám kolegyni, jejímu synovi je šestnáct a teď ho vyhodili z gymnázia kvůli záškoláctví. A kouří marihuanu. Kolegyně je nešťastná, což se začalo projevovat i na jejím výkonu. Takhle já dopadnout nechci!“

Ptám se dcery, proč si vždycky vybírá jako příklad nejhorší scénář. Jsou přece děti, které drogám neholdují a mají ušlechtilé zájmy, třeba Anička, co hraje na housle, nebo lyžařka Zuzanka, o kterých mi vyprávěla.

Vnoučata mi nedopřeje

Jenže Bára mě utře, že jde o výjimky. A kdoví, jestli matky těch malých géniů nepřehánějí.

„Maminko, já chápu, že bys chtěla vnoučata. Ale měj na zřeteli i moje přání. Mám náročnou profesi, čeká mě povýšení, dítě si nemůžu dovolit. A copak bych se mohla věnovat svým koníčkům, sportu a cestování?“

Říkám Barboře, že jí děcko ráda pohlídám, avšak ani na to neslyší.

„Jsi hodná, mami, cením si tvé nabídky, vezmi však už konečně na vědomí, že děti nechci. Nikdy jsem ti to otevřeně neřekla, ale já je nemám ráda. Vůbec.

Nedokážu se rozněžňovat nad kočárky, a když vidím bandy puberťáků, jak pokuřují před školou a řvou, mám tisíc chutí vzít je bičem.“

Vůbec nechápu, kde se v mé dceři takový odpor k dětem vzal! Byla nesmírně milované dítě, s manželem jsme se jí maximálně věnovali a k lásce jsme ji také vychovávali.

Kde se stala chyba? Může být důvodem, že je jedináček? Ale vždyť je spousta jedináčků, co mají děti a milují je.

Více se múžete dočíst v celém článku Dcera nechce dítě. Já bych přitom tolik chtěla vnoučátko. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Pro její chov mluví spousta výhod: lze ji všude bez problémů brát s sebou, moc toho nesežere a také dávky případných léků budou malé.

Ani páníčka minimuší váhové kategorie neporazí na zem při zaujetí hrou. Proti psím obrům se dožívá výrazně vyššího věku. A dokonce může sloužit jako záchranář.

Čivava záchranářka

V Japonsku využili miniaturní velikost čivavy, která proleze každou škvírou, a jednoho jedince vyšlechtili k vyhledávání lidí v sutinách.

Její původ je dosud záhadný, možná ani od indiánských kmenů z Mexika nepochází.

V některých knihách se dočtete, že ji do Střední Ameriky dovezli Španělé, podle jiných autorů se tam čivavy dostaly s čínskými obchodníky.

Píše se, že sloužily jako obětní zvířata nebo jako mazlíčci, případně obojí. Prozatím tedy každý může věřit, čemu chce.

Tento pes si umí užívat všech dostupných požitků. Není to ovšem rozklepaný změkčilec.

Je inteligentní, dovede se prosadit ve vztahu k ostatním psům a se stejnou vášní lenoší na gauči i sportuje.

Vada na jeho „kráse“ je například fakt, že soužití s dětmi není bez rizik. Malí „páníčkové“ můžou takovému pejskovi nechtěně ublížit a také ho nedokážou správně vychovat.

A o rozmazlenou čivavu není co stát: není uštěkanějšího tvora, který navíc umí s lidmi pěkně „cvičit“.

Více se múžete dočíst v celém článku Čivava: Roztomilý mazlíček, ale i neohrožený záchranář. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.